sen
Tam, kde koně vidím se pást,
budu na papír otázky klást,
jak mohla bych na nich jet,
krásnou krajinou vpřed?
Jak mohla bych u jejich boxu stát,
doširoka se smát,
a vlastního koně si přát?
Každý má svůj sen-to vím,
nikdo vzdát se jich nebude chtít,
dokud jiný nepříjde,
a tento navždy nezmizí.
Jen koně si navždy budu přát
a budu se u jejich boxu toužit se smát.
Koně cválají po lukách,
a holky koukají po klukách.
Jen já dál sním
a vlastního koně chci mít,
když večer jdu spát,
nechám si o těchto tvorech zdát.
Ve svých snech,
cítím konský dech.
Vidím je v oblacích,
jak skotačí po mracích.
O nich si nechám zdát,
vždy když se budu smát,
neustále se ptát,
jak mám jen spát?

hřebec
Za hřmotou kopyt v bouřný cval,
divoké stádo vyráží,
jak mocný vládce vpřed se hnal
jiskrné oči zaráží.
Srst jasným zlatem vzplane
a hříva v barvě mědi plá,
ohon v tom letu zavěje
a požár v srdci zanechá.
Když uzda zkrotí divný běh,
a sedlo na hřbet dopadne,
tu v očích bolest, smutek strach,
avšak jiskra touhy nezhasne.
A znovu letí dálavou,
ted před sebou má překážky,
a k cíli první dorazí,
ten hřebec nezná porážky.
A znovu srdce hrdé plá
a znovu duní bouřný cval,
ted jinde štasten vyhrává,
ted dostihových drah je král.

jarní sen
Až krutá zima zvedne svá
křídla z kraje,
zkrz šedá mračna pronikne
zlatý šíp.
Pak i ten poslední zbyteček
sněhu ztaje a bude líp!!!
Až půjdeš krajinou co voní jarem,
kvetoucí sasanky uvidíš na stráni,
svou porci dostaneš darem od žluté klisny,
co trávou se prohání...
Až její něžný dech ucítíš na své tváři,
očima ti poví svůj příběh.
A vedle ní, ve sluneční záři... bude
stát hříbě... :)

hvězda
Nevěřila jsem na konskou lásku,
nevěřila jsem na přítele,
který nevyzradí ani hlásku,
nevěřila jsem v hodného majitele...
To všechno jsem ted našla,
to všechno ted mám.
Za tím jsem si dalekou cestu prošla,
tomu koni ted všechnu svou lásku dám.
Můžu ti říct všechno,
ty to nikomu neřekneš,
ale snad víc než to,
se mi líbí, že mi se svým pohledem
lásku pošleš.
Když tvá hlava, se dotkne mého ramene,
snad je to láska, snad víc než to,
víme obě, že jsme v sobě našly přítele.
A za to díky- Hvězdo!
kůn ve snu
Dusot kopyt slýchávám ve snu,
a pak jen na postel váhavě klesnu...
Černý jak popel cválá tam kůn,
když najednou přeskočí hlubokou tůn.
Cítím jeho vůni, když blíží se ke mě,
Pod jeho kopyty se otřásá země.
Náporem větru vlaje mu hříva,
a já jen cítím jak na mě se dívá.
Bílá vločka září mu na čele,
jeho oči jsou hravé a veselé.
Je rychlí jak vítr na pláni,
hrdě a sběsile ke mě ted uhání.
Jeho zrychlený dech se jako ozvěna ozývá,
potom se na mě toužebně podívá...
Přeskočím ohradu a skočím mu na hřbet.
Jen myšlenka že je to sen je můj jed.


Básničky jsou krásné,úplně v nich slyším cval koní..jen tak dál